Byli jsme na exhibici reprezentantů v Jablonci
A stálo to za to! Naše malá výprava (otec a syn Regnerové, mladá střelkyně Nikča a začínající biatlonistka Bára) dorazila na místo před 16 hodinou a při hledání nějakého slušného místa se prodírala (doslova!) davem, až skončila na kovové konstrukci přechodu přes závodní trať. Zpočátku se nás sice mladé pořadatelky snažily dostat pryč, ale nakonec jsme to ustáli a viděli všechno pěkně z nadhledu. Potkali jsme se spoustou známých, s mikulášovickými dohodli naše připravované závody poslední květnovou neděli, podebatovali s "Bócou" Šimůnkem, jak budoval vyhlášený Bócův dolíček (kterým vedla exhibice a který zná důvěrně i Tomáš, který tu při závodech ČP podrobně, i když nedobrovolně, zkoumal, co je pod sněhem), pozdravili se s Gábinou starší, v závěru jsme se pozdravili se zcela ochraptělým moderátorem Jardou Nipčou. Ale samozřejmě jsme se pozdravili s mnoha dalšími známými, včetně kolegy Pavlíčka ze spřáteleného střeleckého klubu a jeho rodiny a mnoha dalšími. Jak exhibice spěla k závěru, pochopili jsme, že teplé bundy a čepice byl dobrý nápad - jen nejstarší z nás nechal všechno teplé oblečení v autě a teď trpěl.
Pořadatelé zájem veřejnosti možná trochu podcenili - nebo prostě areál v Břízkách na několika tisícové návštěvy není stavěný. Ale tradiční moderátoři Janoušek a Nipča, doplnění trenérem Rybářem, se překonávali. Někdy sice i oni ztráceli nervy (hlas úplně) - to když někteří diváci lezli do oblasti, kam se střílelo, ale dokázali diváky přivést ke skandování a spolupráci. Atmosféra byla výborná a věříme, že závodníci slyšeli i naši Báru, když fandila z můstku, pod kterým projížděli. Občerstvení jsme vzdali - fronty byly obrovské. Radost museli mít naopak ve stánku s oblečením Pinguin - myslíme, že vyprodali všechno, co přivezli (při normálních závodech v biatlonu zeje jejich stánek skoro prázdnotou...). Plánovaná autogramiáda byla iniciativně změněna - místo aby diváci šli za biatlonisty, objížděli biatlonisti kolečko po trati a rozdávali kartičky a podepisovali a fotili se... Přesto se někteří už na tuto trať nedostali - zejména Gábina Soukalová byla obležená neustále. Obdivovali jsme trpělivost našich reprezentantů a reprezentantek, kteří někdy horko těžko vybíhali z uvěznění podpisů chtivých diváků na stupně vítězů, aby při posledním vyhlašování se ze stupňů už ani nedostali a podepisovali přímo na stupních. V permanenci byl i trenér Rybář, celkem nepovšimnut zůstával německý servisman. Naše dívky zhruba za hodinu získaly všechny podpisy, které chtěly, i když ve skoro tmě umělého osvětlení někdy těžko naše reprezentanty po celém areálu sháněly. Ale zvítězily! Určitě jsme tohoto výletu nelitovali, i když jsme se domů vraceli podstatně později, než jsme původně počítali a Báru už máma sháněla telefonem...
Fotky najdete v naší fotogalerii.
