Trochu se zpožděním přinášíme informace o našem regionálním závodu v biatlonu - únava a úleva po jeho uspořádání byly velké!
3. ročník našeho biatlonu se opět konal za přízně toho nahoře - počasí nádherné a stejné bylo i den před akcí, kdy probíhaly poslední přípravy závodu. Na přípravách se samozřejmě pracovalo průběžně dlouho před závodem, hlavní aktéři těchto příprav byli vpodstatě tři - Milan a Tomáš Regnerovi a hlavně (last, but not leas) Pavel Neckář. Potom přišly na řadu brigády rodičů našich závodníků a členů klubu. Bylo to neskutečné množství drobností i velikostí, které vedly k dalšímu vylepšení areálu i ke kvalitní přípravě závodu. Změnami v organizaci tzv. kvalifikačních závodů (2 na region) jsme pořádali jen jeden závod a přišli tak o podporu KB Mikulášovice, kteří zajišťovali na předchozích dvou ročnících kompletně vzduchovkovou střelnici. Ale ti, kteří tu na závodech byli, určitě poznali, že jsme na vzduchovkové střelnici zamakali, tedy nejen my, ale i bagr... Na komletní vybavení lapači ani podložkami ještě nemáme, takže dík hlavně manušickým a dalším kolegům za zapůjčení vybavení. Stojany jsme zvládli vlastními silami, ale Pavlovi, který je dokončoval v noci před závodem, jsme nezáviděli... A pokud jsme u poděkování - určitě patří Honzovi Půlkrabovi, který nám pomohl nejen jako kamarád, ale i zodpovědný technický delegát ( a to ještě věnoval skoro celou rodinu jako rozhodčí...) - jsme rádi, že jsme ho nezklamali. A tradičně spolehlivě pracovali Přibylovi, kteří ke svým funkcím (hlavní rozhodčí a zpracování výsledků) přivezli i hodně zařízení, bez kterých by se organizace závodu nemohla uskutečnit. Ale kdybychom chtěli poděkovat všem, určitě byste to nedočetli - nezištně pomohli kolegové z dalších klubů, odchovanci našeho trenéra, členové klubu a jeho přátelé a v neposlední řadě i rodiče našich malých biatlonistů. U nich bychom se chtěli zvláště zastavit - bylo to úžasné, jak pomáhali při přípravě i organizaci samotného závodu, zajišťovali celé občerstvení a snad každá rodina i členové klubu ještě napekli sladké i slané dobroty! A to nemluvíme o Pavlovi, který uvařil tři druhy guláše ze zvěřiny, základ občerstvení všech účastníků závodu. Při závodu samotném pracovalo na jeho zajištění 30 rozhodčích a 10 dalších pomocníků - není to opravdu sranda uspořádat regionální závod v biatlonu. Tím víc nás mrzí, že ve fofru v průběhu závodu se nedostaneme k tomu, abychom všem poděkovali!
Developer nám zabral část tratí a museli jsme vytvořit nové. Na jedné straně jsme přišli o pěknou cestu ke kapličce (což zamrzí, protože kapličku má náš biatlon v názvu a takhle ji všichni viděli jen při parkování...), na druhé straně jsme zjednodušili a zpřehlednili tratě a podařilo se i nemít střelnici na konci kolečka. A přitom jsme zachovali i vyhlášenou obtížnost našich tratí (pokud by se vám zdálo, že se obtížnost zvýšila, poděkujte Tomášovi...).
Oddělením žákovských kategorií od dospělých jsme zlepšili podmínky pro trestné kolečko malorážkařů a vytvořili více klidu pro rozhodčí a pořadatele i pro závodníky. Jen jsme úplně nezvládli časový odhad a se startem kategorií D+D jsme museli čekat, dokud nepřijedou ti, kteří jeli jen na malorážku, která startovala odpoledne - příště raději časový program závodu zkrátíme, i za tu cenu, že bychom naopak museli trochu natáhnout start při větším počtu startujících v žákovských kategoiích. V souvislosti s tím musíme vyhodnotit i vloženou zábavnou soutěž - střelecký souboj týmů různého věkového složení. Chtěli jsme tím vyplnit čas čekání na výsledky - ironií osudu byly výsledky hotové tak rychle, že jsme to nepotřebovali, ale střelecký souboj se ukázal jako skvělý nápad a atmosféra při jeho průběhu se prostě musela zažít!
Takže poslední poděkování - to patří všem, kteří na náš závod přijeli! Byli skvělí, ochotní pomoci, přátelští a že dokázali i pochválit, to byla už jen taková třešnička na dortu - která ale potěší... Takže je to pro nás závazek uspořádat závod i příští rok - opět ve stejném termínu (poslední květnová neděle) a stejném rozsahu (včetně střeleckého souboje). Těšíme se na vás.