Soustředění našich biatlonistů - Liberec - Ruprechtice - 10. - 14. srpna 2020
Přestože původní představy byly jiné, známé okolnosti Covidu 19 přispěly k tomu, že naše tradiční letní soustředění opět probíhá v našem areálu. Tady bydlíme, tady jíme, tady trénujeme, tady spíme, ale samozřejmě někdy cestujeme i mimo. Například ve středu do Jablonce do areálu V Břízkách na kolečkáče a střelnici, ve čtvrtek do Hrádku, kam ale dojedeme na lodích po Nise z Bílého Kostela a odpoledne potom absolvujeme ve dvou skupinách horolezecký výcvik a trochu té vytrvalosti (na skálu se všichni najednou nevejdeme...). Snad se nám podaří nejen všechny čtenáře našich stránek průběžně informovat, ale postupně také aktualizovat fotky. Připomínáme, že v pátek se sice jedeme vyspat domů, ale to proto, abychom měli opět rodinný klídek a dostatečně se vyspali, protože v sobotu brzy ráno jedeme na závody do Litic, kterými soustředění zakončíme.
S námi jsou tu i kamarádi z Manušického klubu se svým trenérem Honzou Půlkrabem a naše odchovankyně Maky Farská. Takže ani vzduchovková ani malorážková střelnice nám úplně nestačí a musíme se všelijak střídat nebo střelnici (vzduchovkovou) zvětšovat. Ale problémy nám to nedělá, organizaci tréninku zvládáme.
V pondělí byla hlavní náplní dopoledne klidová střelba - střílelo se na bílý papír, proužky vodorovné i svislé, stříleli jsme naslepo a další. Hlavním úkolem bylo dokázat si, že terč vlastně není potřeba a pravdou je, že mnoho biatlonistů dokázalo nastřílet fantastické rozptyly právě při střelbě na bílý papír. Snad si všichni uvědomí, že správná práce na spoušti je to nejdůležitější a vyvarují se stržených ran. Končilo se soutěžemi, tentokráte už na sklopky, o nejlepšího klidového střelce, nejrychlejšího střelce a dalšími soutěžemi, které většinou vrcholily finálovými rozstřely. Někdy to bylo hodně zajímavé - například když Lucka s ČZ porazila nejen Hamanky, ale dokonce i Steyerky! Odpoledne už na nás čekal atletický stadion a jak jsme slyšeli, nebyly to obávané intervaly, které naše sportovce nejvíce trápily, ale schody - ano, obyčejné schody na stadiónu, tak to tedy nechápeme...
V úterý byl klasický biatlonový trénink a odpoledne soutěže v supersprintu - a hned to byly dva závody za sebou! A to ještě někteří měli závody čtyři, protože běželi i vzduchovku i malorážku (sestry Kreuzovy z Manušic a naše Agy a Bery - ty všechny letos končí vzduchovku a tak začaly trochu laškovat s malorážkou, aby byly na jaro 2021 připravené). Bylo hodně kategorií - ve vzduchovce například ta, ve které se nejvíce bojovalo, měla název "invalidi" - to některé dámy z mladších kategorií řeší své problémy s kotníky a mají zakázáno běhat. V některých naopak pánové musely snést tu největší potupu pro chlapa - ve společných kategoriích byli poraženi ženskou! Vzduchovky a malorážky měly své soutěže samostatně tak, aby malorážkaři mohly povzbuzovat vzduchovku a naopak, takže nejhlasitější v těchto okamžicích nebyly výstřely (ani na malorážce!). V noci potom Farští měli návštěvu - spí při otevřených oknech a dovnitř vlétlo hejno netopýrů a moc se jim v našem VIP pokoji líbilo! Janě a Pavlovi tak nezbylo, než pokoj přenechat netopýrům a dospat v autě - předpokládáme, že video, které Pavel natočil, se objeví minimálně na našem messengeru, ale možná i na facebooku.
A ve středu hned ráno vyrazili všichni do Jablonce - doufáme, že se vejdeme (není nás právě nejméně - 13 vzduchovkářů a 13 malorážkařů). Slyšeli jsme, že tu jsou i biatlonisté ze střediska v Jilemnici, možná i Trefa z Boleslavi, uvidíme. V každém případě hned po příjezdu do Břízek jsme zjistili, že nemáme flintu Lucky, která včera odjela na vyšetření k lékaři a tak si nepřipravila flintu - Jana Farská tak sedala do auta a jela zpátky do Liberce... Zbytek dne už proběhl v klidu, i když se to prý biatlonistům z SKP Kornspitz moc nelíbilo - ale to chápeme, protože když jsou sami je to jiné, než když jim tam překáží biatlonisté z dalších třech klubů! Dopoledne jsme běhali a stříleli, samozřejmě, že to nebylo tak jednoduché, jak to vypadá napsané. Bócův ďolíček vyběhávaný nahoru, imitační cvičení, střelba, posilování a znovu. Celkem 4 takové závody, nebo chcete li okruhy! Odpoledne potom kolečkové lyže na lyžařském stadiónu a potom zpět na střelnici, okruhy se střelbou a potom soutěže dvojic s klikováním. Návrat do Liberce byl hodně pozdě! Večer potom posezení u táboráku s opékáním buřtů - a kupodivu těch, kteří se hlásili, že buřty nechtějí a dají si jinou večeři, bylo minimum! To se Milan divil! Doufali jsme, že počet buřtů, které musí nakoupit, odhadne dobře, ale samozřejmě - zbyly!!! Zatím se totiž ani kluci při jídle nepřetrhnou. Při snídani a večeři nám to tolik nevadí (jsou z našich zdrojů), ale dovážené obědy, kde dobré polévky zůstávají a jídla se dojídají k večeři, ale stejně se hodně vyhazují, to zamrzí.
Ve čtvrtek čekala Nisa - přesně celým názvem Lužická Nisa. Ale zklamala, nebo to byla spíš půjčovna lodí, kdo zklamal. Muselo jim být jasné, jak to bude vypadat, a stejně nám lodě do Bílého Kostela dovezli. Dočetli jsme se, že odsud je Nisa sjízdná, když je průtok v Hrádku 5m - byl asi 1,6, tak si to všichni dovedou představit. Poslali nás na smrt - skoro! Vyčerpáním určitě. Více jsme toho ušli vedle lodí, než co jsme najeli na lodi. Určitě jsme vytvořili světový rekord v nasedání a vysedání z lodě během jedné plavby. Místo 2,5 hodin nám to trvalo 5 hodin - všichni hotoví, hladoví, museli jsme zrušit připravené a dohodnuté lezení a jen jsme se vykoupali na Kristýně. Přesto jsme se vrátili až po 18. hodině... Večer byla sice o hodinu prodloužená večerka - ale hodně nás šlo i tak spát dříve! Zítra dopoledne chceme jet na kolečkáčích na Rudolfov nebo až do Bedřichova, podle toho, jak se v Rudolfově u České Chalupy budeme cítit. Starší pojedou od našeho areálu, mladší asi od školy v Kateřinkách. Dolů potom návrat seběhnutím už bez lyží. Tak uvidíme, jaká bude skutečnost.
Pátek - poslední den soustředění. Ráno vyvezli trenéři nejmladší do Kateřinek, aby to měli blíž - Radek a Viktor, kteří začínají, se dostali ještě výš. A potom už startovali ti nejstarší od spoda! Nakonec kromě Agáty a Viktora si to všichni prodloužili až na Maliník! Ve 12 hodin už se všichni vraceli s Tomášem a oběma Janami lehkým během do areálu - kromě fyzičky tak určitě i poznali okolí Liberce, které by jim jinak zůstalo cizí! Ale zřejmě to bylo namáhavé i pro trenéry, protože fotek od Jany jsme z posledního dne moc nedostali. Ale pár jich najdete...
Následoval oběd, úklid a konec soustředění se nezadržetelně přiblížil! A ve dvě odpoledne už se na parkovišti rojila auta a rodiče si po týdnu smutku odvážely svoje ratolesti domů. Bohužel, došlo také k odhláškám na poslední chvíli ze zítřejšího závodu v Liticích, kam nás pojede jen 11 závodníků a tedy vznikají problémy, jak je dostat do dvou aut! Vypadá to tak, že Tomáš nakonec přidělá další sedačky a s Rosťou by měli všechny závodníky odvézt.
